Ráno není po noční průtrži mračen a bouřce ani památky. Modrá obloha a sluníčko napovídají, že bude hezký den.
Po snídani vyrážíme na alternativní a blízký vrchol Cima della Rosetta (2743 m). Cesta je to víceméně pohodová, nikam nespěcháme, užíváme si výhledy a plánujeme, co dál.
Z vrcholu se vracíme zpět na Rifugio Pedrotti, ostatně jinam to stejně nedávalo smysl. Ulehčujeme svým batohům a část jejich obsahu přesouváme do našich útrob. Během jídla řešíme, co dál. Vůle některých je nezlomná a touha po dobytí vrcholu je vede k druhému pokusu, tentokrát z opačné strany. Výsledkem je, že zatímco se ostatní vydají za dalším pokusem o vrchol, já a Filip zůstáváme na Rifugio s vlastním programem.
Jak jsme se z pozdějšího vyprávění dozvěděli, ani touto cestou se na vrchol nedostali. Pro nocleh využili Bivacco Giorgio Brunner (tam, kde je na mapě „Cíl“). Vrchol Cima della Vezzana zůstal nezdolán.
S Filipem si užíváme okolí chaty, a s bezpečným odstupem si prohlížíme kudy se odhodlaní horalové pokoušeli vystoupat první den k vrcholu. Když to vidím, tak bych asi měl problém projít tudy nalehko, natož s batohem plným vybavení, jídla a vody. Cesta to rozhodně snadná nebyla.
Večer si Filip ještě jednou vyběhne na Cima della Rosetta a pořizuje celou sérii snímků se zapadajícím sluncem. Tohle se prostě nikdy neomrzí.
